Kdysy byl v hudbě možná nedostatek sexu, ale pak přišel Gerard Way a vzal věci do vlastních rukou....

The MCD Lovestory, Kapitola I.

24. března 2016 v 12:24 | SJP AKA Em An |  The MCD Lovestory
Ahoj Netopýrci,

Jelikož tomuto blogu bude přesně za měsíc osm let (Ano. Tedy ne. NE. Nemohu tomu uvěřit), rozhodla jsem se že sem k výročí přidám něco z archivu.
Zjištuju, že to co jsem psala dříve shledávám teď jednodušeji poblikovatelným, než v době kdy jsem to psala. Haha. Nejspíš to bude tím, že už mě nerozčiluje neexistující umělecká hodnota určitých mých děl, nebo mi prostě jen nevadí že jsou ty věci tak strašně napsaný.
Dnes mi to přijde nesmírně zábavné a někdy je mi dokonce líto, že jsem ty texty tenkrát nezveřejnila.
Popravdě řečeno, čas od času, když se mi povede něco takového najít, jediné co mi to připomene jsou ty zlaté časy...




Tvý nohy v mým loži, pak si semnou hrej
Tvý zlatý parohy už dávno šedivěj.



I.


FeeFee

Yeaaaah! Zase ráno a zase mě čeká McDonald's. Teď už to nestihnu, ale až těm děckám (vlastně ani nevím proč jim tak říkám, víc jak třetina je stejně starší než já) rozdám úkoly, zalezu si do kanclu a udělám si pořádnýho smrťáka.
Néé ! Dneska maj vlastně přijít nový děcka na brigádu. Ale co, seru na to, vezmu je všechny. Rozdám úkoly a nebudu se s tím srát !
Tak. Kdyžtak budou muset mít nižší plat, no co.
K týhle práci mě sice dostal táta, ale to neznamená, že bych to nezvládnul bez něj. Představte si, že můj prachatej táta odkoupil síť rychlého občerstvení Mc Donald´s po celým světě. Nojo, můj táta je machr...
Ale nemyslete si zase že mi koupí všechno na co si ukážu. Odjakživa mě vychovával k tomu že nic není zadarmo (hahaha, on má co říkat). Všichni mi ve škole hrozně záviděli a když se semnou někdo bavil, tak většinou protože ze mě chtěli dostat prachy. Nebo přinejmenším nějaký místo, jelikož je můj táta dost vlivnej.
Nikdy jsem neměl moc opravdovejhc kámošů, ale co na tom. Vždycky jsem si vystačil a vystačím si sám.
Nikdy jsem ostatní nepotřeboval, byl jsem vždycky dost inteligetní a zabýval jsem se důležitějšíma věcma než ňákejma rádobykámošema. Kdyby ne, dneska bych nebyl tam kde jsem.
Ale dost keců. Už bych měl vypadnout... děcka čekaj !


***


Do "mekáče" jsem dorazil zhruba za půl hodinky. Čekalo mě tam asi tak deset děcek mezi 15 až 25.
Netrpělivě přešlapovali před dveřma, očividně jim bylo trapný jít dovnitř. Některý se opírali o zeď, některý seděli na zemi. Přesně před dveřma seděl jakejsi kluk v tureckým sedu. Na klíně mu seděla jeho holka a jak jinak, cucali se.
No bezva, to si vážně nemohli vybrat lepší místo.
Nádech, výdech.

"Takže čau lidi, já se jmenuju Frank a vedu to tady. Kámoši mi říkaj Frankie (Pche. Kámoši.), tak jestli chcete, můžete mi tak taky říkat. Jinak," začal jsem se přehabovat v báglu s nášivkou, "tady máte takový papíry, to vyplňte, a až to budete mít, přijďte zamnou do kanceláře. Tu najdete úplně vzadu, když projdete kolem pultu a půjdete dál, dál dozadu. Ukažte lidem co obsluhujou ten papír, oni vás pustěj a řeknou vám co a jak."

Tohle jsem řekl doslova jedním dechem.
Když jednám s takovejma děckama, snažím se vždycky chovat supercool a dost v pohodě. Musím přízpůsobit svým jednání předpokladu, že lidi co sem jdou pracovat většinou nejsou zrovna kandidáti do Mensy.
Na druhou stranu musí vědět, kdo je tady pán a kdo velí. Musím se chovat profesionálně a hlavně jim nedat možnost aby se vyptávali na blbý otázky.
Jasně jsem "v pohodě", ale uděláš jeden průser a poznáš takovýho Frankieho, kterýho si nikdy poznat nechtěl.
A odpovídat na otázky jako

"A co když neumim psát ?",

"Můžu si pučit tužku ?",

nebo "Kde jsou tady wécéčka ? Mě se chce na hajzl.", mě fakt nebere.

Usmál jsme se perfektně naučeným úsměvem a dodal "Nějaké otázky ?"

To už jsme ale otevíral dvěře, protože jsme ve skutečnosti nestál o to, aby se ptali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Spoluautorka VKV Spoluautorka VKV | 21. října 2016 v 15:44 | Reagovat

Heeej, ale tenhle příběh zní náhodou dobře. :D Přinejmenším je to dobře a vtipně napsané. Kéž by moje staré Frerardy vypadali alespoň z poloviny takhle. :D Ale je to děs a hrůza! Fakt je mi hanba to po sobě číst, ani mi to nepřijde vtipný. XD
Ale tohle je cool. Miluju ten způsob psaní, kterej je jakoby strašně "nad věcí". Hlavně aby si někdo nemyslel, že nejsem nejvíc cool na světě. :D
Všecko, co jsem psala já byla ubrečeně tragicky nelogické, ach. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama