Kdysy byl v hudbě možná nedostatek sexu, ale pak přišel Gerard Way a vzal věci do vlastních rukou....

On My Way Home (1.)

22. prosince 2008 v 9:00 | Pansy |  On My Way Home
Tak ten slibovanej příběh...no nečekejte nic dlouhýho. Tušim, že by to mohlo mít tak maximalně tři díly, možná míň..fakt netušim jak mi to vyjde. Jestli chcete znát muj názor na tenhle příběh, tak bych mohla říct, že si myslim, že to není nejhorší. Doufám, že i vám se bude líbit ;)(jo a jen tak mimochodem, nejsem znalec 2. světové, tak mě prosím nelinčujte za chyby :))
PS: ten banner ještě časem dodělám. Tohle je zatim provizorní.

Skončilo to. Bylo po všem. 2. světová válka byla pryč a on se směl vrátit domů. Vracel se domů živí a zdraví. Seděl ve vlaku a nepřítomně se díval z okna ven. Ano...už jen pár hodin ho dělí od setkání s rodinou.
Sledoval vysoké stromy pokryté sněhovou pokrývkou, které vlak míjel. Díval se na zamrzlý rybník a na děti, které si na něm hrály. Sledoval dva malé bratříčky, kteří si tam hráli taky. Házeli po sobě sněhem.
Vlak minul rybník. Zmizely děti, zmizel rybník, ale dva bráškové si tam hráli pořád. Nebyla to zkutečnost, byla to jeho vzpomínka.
Vzpomínal na to, jak si hrával se svým malím bráškou když byli ještě malí.
Pozná ho až dorazí domů? Pozná on jeho? Tak moc se zase změnit nemohli. Byly to přece "jen" 4 roky...ne deset let...ale i ty čtyři roky se mu zdály jako věčnost. Vzpomínal na ten den kdy odjížděl...
Jeho matka si neustále otírala oči kapesníkem až měla celej obličej od barev. Otírala si je už příšerně mokrým kapesníkem. Opírala se o jeho otce, který se na něj díval povzbudivě, ale zárověn smutně..a jeho malí bratr, který přešlapoval z jedné nohy na druhou a zarytě mlčel. Jenom se na něj díval nic neříkajicím pohledem. Nic neříkajicim pohledem pro ostatní, ale Gee moc dobře věděl, co ten pohled znamenal. Všichni mlčeli. Bylo slyšet jen každodenní městský ruch a další vzlykajicí rodiče loučící se se svými dětmi. To všechno nakonec přehlušila píšťala právě přijíždějícího vlaku. Naposled objal své rodiče a bratra a nastoupil.
Vzpomínal, že se nejdýl díval na Mikeyho, jeho brášku, než mu zmizel z očí....tehdy Mikeymu bylo 14..teď mu je 18...je z něj dospělý muž. (jen podle zakona ČR. podle zakona U.S.A. by dosáhl dospělosti ve věku 21 let. jenom taková vsuvka ;))
Na tváři se mu objevil úsměv, že už zanedlouho ho zase uvidí a bude ho moci opět obejmout..... Při pomyšlení, že ho zase bude držet v náručí, mu poskočilo srdce radostí a úsměv se mu ještě víc rozrostl.
Ze staré Bible, kterou mu darovala matka, vytáhl zašlou fotografii na které byli všichni. Celá rodina i on sám. Přejížděl přes ni rukou a prohlížel si všechny ty tváře co tak dlouho neviěl. Díval se na ni skoro denně a přeto měl pocit, že pokaždé zapoměl ja vypadají.
Byli vyfocení před jejich rodinným domkem. Moc dobře si vzpomínal na ten den, kdy fotka vznikla. Toho dne napadlo šílený množstvý sněhu. Byl den před vánoci. jejich domek byl pokrytý sněhem až skoro nebylo poznat, že se skutečně jedná o malý rodinný domek. Ostatně asi i ted je celý zasněžený...Matka i otec se objímají a smějí se do stativu...matka měla na sobě dlouhé šaty a bíly kabát až skoro pod kolena a na hlavě stejně barevnou čepici. Otec měl beranici která mu částečně padala do očí. Padal mu tam ,protože těsně před tím, než byla fotografie pořízena, byla rodinná sněhová bitka. Místy to bylo vidět i na matčině bílém kabátu. A nejvíc na jeho malém bráškovy. Díval se na fotku tak upřeně, až začal mít pocit, že se postavy na ní pohybují. On a Mikey se váleli ve sněhu. Vypadalo to, jako nevinná sourozenecká bitka ,ale bylo to právě naopak. Viděl, jak ho Mikey schodil do porádný kupky sněhu a skočil mu na břicho. Tehdy mu tím pěkně vyrazil dech...Mikey se strašně smál, když se pokoušel znovu popadnout dech.
"Čemu se směješ, mrně?" zeptal se ho když dech popadl. Mikey se pořád smál, nabral sníh a hodil mu ho do obličeje.. Gee ho ze sebe schodil.
"Tos přehnal!Připrav se na smrt!"
Mikey se pořád tlemil a zdrhal pryč. Nohy se mu bořily do sněhu a tak ho Gerard brzo dohnal a povalil ho do sněhu stejně, jako mu to udělal on.
"Pomsta bude sladká." zachechtal se hlas minulosti a Gerard sledoval, jak on jako malý kluk strká sníh Mikeymu pod kabátek a ,jak Mikey vříská, že to studí.....

Pokračování příště....

tak co vy na to? Líbí? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simka Simka | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 11:49 | Reagovat

XD studí studííííí xD začalo to krásne, teším sa na ďalšiu časť, chcem vedieť, čo bolo next!

PS: spomínala som, že všetko o Mikem na seba beriem osobne? xD  tak viete, viem sa vžiť s postavou xP sorry za veľký počet smailíkov....ale tá predstava Mikeho a Geeho v snehu ako mu pod kabátik dáva sneh...awww o_O

2 ... ... | 22. prosince 2008 v 12:20 | Reagovat

dokonaléééé.....upe krásnéééééééé=)=)=)

3 Anett Anett | Web | 29. prosince 2008 v 21:15 | Reagovat

Ale jo líbí takže teď honem dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama