Kdysy byl v hudbě možná nedostatek sexu, ale pak přišel Gerard Way a vzal věci do vlastních rukou....

Kill Me Friend!!-VII

6. června 2008 v 17:40 | FIS |  Kill Me Friend!!
Další díl............... Mylslela jsem, že to sem dám až později ( i když i tak je to po dlouhý době ) a musim říct, že je to o dost delší než jsem čekala. Počítala jsems další krátkou částí a zatim je to nejdelší část jakou to zatim má!
Rozhlédl jsem se po chodbě. Hodina začínala až za třicet minut a nevěděl jsem co mam zatim dělat. Krom toho jsem ani netušil, jak se dostanu do třídy, protože jsem se tu ještě stále nevyznal. Dřív mě doprovázel Jared, ale ten se mnou teď nemluvil.
Ohlédl jsem se právě ve chvíli, abych uviděl jak Gerard s tou svojí holkou vychází z jídelny. Sledoval jsem jak mizí za rohem a přemýšlel jsem, jestli je mam následovat. Chtěl jsem.... Chtěl jsem bejt s Gerardem. No... teda, aspoň v jeho přítomnosti,ale když s nim teď byla ta jeho holka..... Potom ale přece jen vyhrálo to moje já, co chtělo jít za nim a rychle jsem se rozběhl, než se mi ztratí úplně.....

Snažil jsem se držet v bezpečný vzdálenosti od nich, toužebně jsem sledoval Gerarda, až jsem si uvědomil, že ho svlékám pohledem. Rychle jsem se zadíval jinam.
"Neměl jsi to dělat."
Zaslechl jsem, jak říká ta holka. Mluvila tiše. Zřejmě si nepřála aby jí někdo slyšel.
Gerard se nervózně rozhlédl.
"Říkal jsem, abys o tom už nemluvila." Řekl prudce.
Zřejmě navazovali na nějaký předchozý rozhovor. Nechápal jsem o čem mluví. Ale to jsem ani neměl chápat. Neříkali to mě,nemam co je poslouchat. Vyčítal jsem si. Ale poslouchal jsem dál.
"To vim."Zamumlala ta holka. "Jen... slib mi, že se už nic takovýho nebude opakovat."
Gerard něco zahučel.
"Cože?"
"To ti prostě slíbit nemůžu."Řekl Gerard neurčitým tónem. "A i tak...." Poslední slova řekl tak tiše, že jsem je nemohl slyšet.
"A co Mikey?" Odporovala mu. "Mikey to pozná."
"Mikey nic neřekne." Prohlásil jistě.
Rozhovor mě zajímal čím dál tím víc. Na chodbě bylo ticho, takový ticho, že i když mluvili tiše rozuměl jsem jim docela dobře. Vlastně tu nikdo kromě nás nebyl...To mi bylo trochu divný, ale stejně bych už netrefil zpátky.
"Jsi si tim jistej?"Zapochybovala."Gerarde.... víš přece co posledně říkal,ne?"
"Je to muj brácha."
"To už pro něj nic neznamená. Od tý doby co jsi...."Odmlčela se, zřejmě to nechtěla doříct.
"Je to tvuj kluk, Alicio."
Chvilku mi trvalo, než mi došlo co to vlastně řek.... takže ta holka... ta Alicia neni jeho holka? Málem jsem radostí vykřikl. Připadal jsem si jako dítě vo vánocích. A tohle byl tan nejkrásnější dárek. Vzpamatuj se Franku. Řekl jsem si. To že Alicia neni jeho holka, neznamemá ani to, že nemá jinou a už vůbec ne že je na kluky! Ale to my bylo zatim jedno..... a v tu chvíli jsem zakopnul.
Ani nevim vo co. Možná o nějakou vystouplou dlaždici a seknul jsem sebou.Bolestí jsem vykřikl, jak jsem hlavou narazil na zem.
"Co tu děláš!?" Uslyšel jsem Gerardův hlas. Bylo poznat, že se nutil ke klidnému tónu.
Nevěděl jsem, co mu na to mám odpovědět.
"No.... já.... ztratil jsem se."řekl jsem a rozklepaně jsem vstával. Gerard se na mě díval nepříjemným pohledem. Takhle jsem si setkání s ním nepředstavoval.
"Co jsi slyšel?" Zeptal se tiše.
"Skoro nic."Zalhal jsem. Nenáviděl jsem se za to že mu lžu.... ale nedokázal jsem říct pravdu."Neposlouchal jsem vás."
"Opravdu?"Podezřívavě se zamračil."No fajn.... můžeš jít."
"Jo... jasně.... teda..."Díval jsem se do země."Ale já... nevim kam."
"Aha..."Na chvilku se odmlčel. Asi hodnotil nakolik mi může věřit."Okay. Co máte teď za hodinu?"
"Dějepis."
"Můžeš jít s náma. Stejně jdeme taky tam." Nevěděl jsem, jak se tvářil když tohle řekl..... ale jeho hlas zněl mírněji než před tím.
"Dík."
Nechápal jsem proč se na mě nevykašlal. Čekal jsem spíš že mi řekne že je to moje věc, ať si du kam chci.....
Otočil se ke mě zády a šel dál. Alicia se na mě ohlédla.
"Jdeš?"Zaptala se.
Přikývl jsem a udělal pár kroků.
Šli jsme beze slova. Alicia občas vrhla vědoucí pohled na Gerarda, kterej se temně díval do země a jeho výraz už zase neprozrazoval vůbec nic.Litoval jsem, že sem za nima chodil. Do toho o čem se bavili mi opravdu nic nebylo. Po asi tisíci letech trapného ticha jsme se konečně zastavili před učebnou dějepisu.
"Franku?"Gerard se díval do země.
"Hm?"Uvažoval jsem, co asi chce. Do obličeje jsem mu neviděl a krom toho uměl nasazovat parádně neprůhledný výrazy.
"Musim ti něci říct...." Zdálo se mi to, nebo jeho hlas zněl naléhavě. Srdce mi vyskočilo až do krku a v žaludku jako bych měl motýly
A v tu chvíli zazvonilo.
"Kluci! Jakto že nejste ve třídě?" Zahřměl ze námi dějepisář.
Gerard sebou vyplašeně trhl.
"Omlouváme se." řekl jsem rychle a stiskl kliku. Za několik okamžiků jsme seděli každej na svym místě, každej na druhym konci třídy.
Uvažoval jsem, co mi chtěl asi říct a čmáral jsem do sešitu výpisky, který jsem už v životě nehodlal číst. Občas mi pohled zavadil o Geeho, seděl úplně nehnutě a zíral na stůl. Vypadal zamyšleně.
Počítal jsem minuty do konce hodiny a když konečně zazvonilo, hodil jsem učebnice do tašky a zamířil ke Geradovi.
Ten se na mě zadíval těma svýma nádhernýma očima a já měl pocit, že se snad rozplynu.
"Co si mi chtěl říct?" Zeptal jsem se a nervózně jsem si prohrábl vlasy.
"Tady ne."řekl skoro neslyšně.
Šel jsem za ním ze třídy a vychutnával každou chvilku jeho přítomnosti. Minuly jsme Aliciu co se zaujatě bavila s nějakym klukem a Gerard mi naznačil cestu do nějaký temný postranní chodby.
"Víš.... nevim jak bych ti to měl říct. Možná je to zbytečný....ale...."Odmlčel se.
Napjatě jsem čekal co řekne. Složil se na zem a já udělal to samí.
"Na týhle škole to prostě neni normální."Zdálo se mi to, nebo se mu třásl hlas? "Je to tu... prostě divný. Většině lidí se tu nedá věřit...."jakoby vzpomínal na něco co se mu někdy stalo....
"vlastně se nedá věřit nikomu. Je těžký si tu nejít opravdový přátele. Všichni žijou v nejistotě. Možná kvůli těm skupinám.... každej někam patří. A je jich hodně. Když se bavíš s tamtím, jsou na tebe hnusní nebo se tě bojí. Podle toho kdo to je. Chápeš? Když seš s jinym, všichni před tebou maj respekt..... a tak dál..... Musíš si tu dávat pozor. Díval se na konečky svejch bílejch prsů.
"Můžeš to brát.... třeba jako varování...ale...."Ztichl.
Tázavě jsem se na něj zadíval. Cítil jsem napjatou atmosféru.
"je těžký ti to říct...ale prostě....."Přimhouřil oči, jak se snažil najít ta pravá slova pro to co cejtil. "Už když jsem tě viděl poprvý....poznal sem že.... že si jinej....? Nadechl se."Líbil ses mi..... a po tý hádce s Jaredem...."
Přisunul jsem se k němu o trochu blíž. To co říkal bylo tak nádherný.....tak nádherný že to snad ani nemohla bejt pravda.
Jakoby mimoděk jsem se dotkl jeho prstů. Neucukl. Mírně jsem mu přejel po hřbetu ruky. Pak jsem si uvědomil co to dělám a rychle jsem se odtáhl. Gerard ale napřáhl ruku a vsunul jí do tý mojí. Rozbušilo se mi srdce. Přisunul jsem se až uplně k němu. Bylo mi tak nádherně....tak jako nikdy dřív.....cejtil jsem, že se stalo to, po čem jsem tak toužil. Položil jsem Gerardovi hlavu na rameno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tu?

Ano. 92.6% (25)
Ne. 7.4% (2)

Komentáře

1 Pansy Pansy | Web | 6. června 2008 v 18:55 | Reagovat

ty jedna mala svine!!!!! takle to preseknout v tom nejlepsim!!!! tos me dozrala na vysosti.............hod sem fofr dalsi pokracko ;]

2 FIS FIS | 6. června 2008 v 19:19 | Reagovat

Jo....jasně...... ale až po tom co se vrátíme z plenéru...... (jestli chceš, můžeš si to přečíst tam. XD Až to dopíšu do sešítku.......

3 Pansy Pansy | Web | 6. června 2008 v 19:26 | Reagovat

OUKEJJJJJJJJJJJJ to beru ;]

4 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 6. června 2008 v 21:31 | Reagovat

aaaaa.....to je dokonale....normalne mi dosiel dych...tak sa strasne tesim ze sa s tym konecne priznali a tiez ocenujem ze sa Gerard vyskytuje v pribehu coraz castejsie XD

5 Simka Simka | E-mail | Web | 21. června 2008 v 19:34 | Reagovat

supeeeer! rozbehlo sa to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama